Zprávy o starých rodičích, které vyhnali jejich vlastní děti, kteří sbírají odpadky, aby financovali vzdělání svých vnoučat, jen aby jim pak ta samá vnoučata zabavila jejich majetek, vyvolávají hluboké emoce. Taková nevděčnost dětí a vnoučat musí být rozhodně odsouzena. Ale i rodiče by se měli zamyslet: nemohl by tento hořký výsledek pramenit z přílišné shovívavosti? Nemůže současný stav jejich vztahu s dětmi a vnoučaty souviset s jejich vlastním minulým myšlením a jednáním?
Zvažte děsivé důsledky rozmazlování:
I když se ke svému dítěti chováte výjimečně dobře, snášíte pro něj jakékoli útrapy a učíte ho synovské úctě, jaká psychologická změna nastane, když ho rozmazlujete? — „Tvá laskavost je mi dlužná. Pokud nesplníš mé požadavky, ublížíš mi. Budu ti to mít za zlé a budu se mstít!“
V podstatě rozmazlování podkopává veškeré úsilí o vštěpování synovské úcty a respektu k rodičům, protože vylučuje z lidského srdce hluboce zakořeněný morální princip „spravedlnosti“! Místo vnitřního hlasu, který dítěti říká: „Rodiče k tobě byli laskaví, vychovali tě – měl bys být synovský, respektovat je a starat se o ně v jejich stáří“, si dítě z rodičovského rozmazlování osvojí: „Rodiče jsou ke mně laskaví, protože je to jejich povinnost; dluží mi to.“.
Ať už jsou tedy svědky nebo zažívají těžkosti svých rodičů, pěstují k nim nenávist a stávají se chladnými a bezcitnými. Nelze vyloučit, že děti občas pociťují vinu, když vidí své rodiče dřít, a zažívají morální tlak, když požadují peníze nebo se chovají neposlušně. Síla jejich nenávisti však rychle převáží nad jakýmkoli morálním nutkáním!
Rozmazlování dítěte ve skutečnosti plodí nenávist k rodičům? Zdá se to poněkud nepochopitelné, že?
Ve skutečnosti je to docela jednoduché! Je to logický výsledek myšlení: „Tvá laskavost ke mně je samozřejmostí, je to to, co bys měl dělat, dlužíš mi to.“ Jinými slovy, následování této linie myšlení nevyhnutelně vede k nenávisti.
Pokud je totiž rodičovská shovívavost vnímána jako povinnost, znamená to, že dítě necítí žádnou povinnost je na oplátku ctít nebo respektovat. Psychologicky si musí tuto víru – že „moji rodiče mi dluží“ – racionalizovat, aby mohlo s větší sebejistotou požadovat více. Jakým způsobem? Zesílením síly nenávisti.
Nadměrná shovívavost však plodí více než jen zášť. Pokud se vaše situace ukáže jako méně příznivá, můžete čelit nejen nenávisti, ale i pohrdání ze strany svého dítěte. V psychologické rivalitě o společenské postavení se totiž stáváte v jejich očích přítěží, pokud máte nízké postavení ve společnosti – zdrojem hanby, jehož samotná existence poškozuje jejich pověst. Mohou si stěžovat: proč není jejich otec Li Gang, ale vy?