Průvodce: Mladé páry dnes kladou velký důraz na prenatální výchovu, aby se ujistily, že jejich děti nezůstanou na startovní čáře pozadu. Prenatální výchova vyžaduje pečlivé zvážení. Níže uvádíme několik doporučených prenatálních příběhů, abyste mohli zjistit, jaké příběhy jsou vhodné pro nastávající matky. Prenatální příběh: Mravenec a kobylka Mravenec a kobylka se ochladili. Kobylka zpívala:Zima se blíží, musíš si nasbírat zásoby na zimu! Žijeme na polích. Mravenec se den a noc neustále věnoval shánění potravy. Ačkoli mravenec cikáda opakovaně varoval, ta ho neposlouchala a pokračovala ve svém zpěvu. Jak se počasí ochlazovalo, mravenec varoval: „Až přijde mráz, umřeš hlady!“ Cikáda se podívala na mravence, ale na polích nenašla žádné stopy po potravě.
Jednoho dne, když mravenec sušil své zásoby, přiblížil se k němu kobylka a řekla: „Můj drahý příteli, už dlouho jsem nejedla. Připravuji se na zimu. Já jsem den a noc brnkal na lyru a teď jsem hladový. Mohl bys mi dát kousek jídla?“„Nebyl jsi v létě strašně zaneprázdněný?“ zeptal se mravenec. „Proč sis nenašetřil žádné jídlo?“ Cvrček odpověděl: „Byl jsem příliš zaneprázdněn zpíváním!“ Mravenec sevřel rty a řekl: „Tak si můžeš zpívat i celou zimu!“
Prenatální příběh: Babička Borovice slaví Nový rok
V lese stála staletá borovice, která byla velmi vážená. Všichni ji láskyplně nazývali „babička Borovice“.
Jak se blížily babičce Borovici sté narozeniny, celý les přemýšlel, jak této ctihodné starší osobě udělat radost.Malá žabka zaslechla, že stromy se rády zdobí houbami, a tak navrhla, aby králík nasbíral ty nejkrásnější houby a veverka je pověsila na větve babičky Borovice. Ale nejlepší nápad měl květinový kohout: „Proč se nezeptáme babičky Borovice, jaký dárek by si přála?“ „Děkuji vám, děti!“ zašustila babička Borovice větvemi.„Mám jedno přání, které už dlouho nosím v srdci,“ přiznala. „Oslavila jsem devadesát devět let v zeleni, ale vždycky jsem si říkala: mohla bych si k tomuto narozeninám obléct šaty utkané ze sněhu – měkké, lehké a určené pro oslavy Nového roku? Bohužel, vy nemáte ani jedinou sněhovou vločku!“ Obyvatelé lesa byli znepokojeni. Jako by náhodou, na tlapku slečny Kočky přistál bílý motýl.Kočičí dívka si najednou vzpomněla na otázku: „Malý motýlku, máš hodně přátel?“ „Ano.“ „Jsou všichni bílí? Měkkí a lehcí? Jako sněhové vločky?“ „Ano.“ A tak se v den narozenin babičky Borovice sešly všechny děti.Slečna Kočka řekla: „Drahá babičko Borovice, zavři prosím oči!“ Když babička Borovice oči znovu otevřela, byla ohromena: každá větev byla ozdobena třepotajícím se bílým motýlem, jehož křídla se chvěla. Bílé motýly – „sněhové vločky“. Babička Borovice byla nadšená. Děti opakovaly svá přání: „Šťastný nový rok!Všechno nejlepší k narozeninám! Šťastný nový rok!“
Prenatální příběh: Pan Plachý
Byl jednou jeden pán, který byl tak plachý, že mu všichni říkali pan Plachý.
Jednoho dne pan Plachý chytil ve sklepě myš. Myš se vzpírala a křičela: „Pusť mě! Rychle mě pusť! Jestli dupnu, celý dům se zřítí!“„ Pan Plachý se vyděsil, okamžitě ji pustil a dovolil jí žít ve sklepě. Myší matka jedla a pila, co hrdlo ráčilo, a porodila mnoho myších mláďat. Mláďata vyrostla v dospělé myši a brzy byl sklep jimi přeplněn. Myší matka pak požadovala, aby si pan Plachý vyměnil dům. „Vyměnit dům?“ zeptal se pan Plachý. „Ano, vyměnit dům!“ zvolaly myši sborově.
Nyní myši bydlí v prostorném, světlém obývacím pokoji, zpívají a tančí, hodují a pijí ve voňavé kuchyni a žijí každý den, jako by to byl svátek. A pan Plachý? Ten bydlí v temném, chladném sklepě – jak žalostné. Jednoho dne matka myší znovu zařvala na pana Plachého: „Myslíš si, že si zasloužíš tak nádherný sklep? Vypadni!“ „Cože?!" Pan Plachý v panice dupnul pravou nohou. „Bum!“ Myši se vyděšeně rozprchly, držely se za hlavy a myslely si, že došlo k zemětřesení. Pan Plachý popadl koště, zametal sem a tam a vyhnal všechny myši z domu. Děti, je pan Plachý stále plachý?Proč ne?
Prenatální příběh: Melounový muž
Běh na sto metrů mu trval sto minut, ve skoku do výšky dosáhl jen deseti centimetrů – tělocvik byl melounovému muži nejméně oblíbeným předmětem. Zatímco se jeho spolužáci shromáždili na hřišti, on se vytratil ze školy. Aby se vyhnul tělocviku, neměl jinou možnost než vynechat hodinu. Slunce hřálo na hřiště.Když Melounový muž pod stromem podřimoval, najednou uslyšel volání o pomoc. Několik zlých cvrčků šikanovalo chudinku Třešňovou holčičku.
„Přestaňte! Žádné šikanování!“ prohlásil Melounový muž statečně.Melounový muž je nebral vážně. Svým velkým břichem rozplácl zlé brouky do hlíny. „Velký bratře Meloune, jsi úžasný! Ty musíš být zápasník, že?“ obdivovala ho malá Cherry. „Vůbec ne,“ odpověděl Melounový muž rozpačitě. „Moje známky z tělocviku jsou strašné.“
„To nevadí. Mohl by ses přidat ke školnímu zápasnickému týmu. Určitě bys byl první.“ Meloun zaváhal: „Opravdu?“ Meloun se ke zápasnickému týmu přidal. Trénink byl vyčerpávající a meloun měl pocit, že ho možná nepřežije.Malá Cherry ho spěchala povzbudit: „To je v pořádku, jen pokračuj. Určitě vyhraješ první místo v zápasnické soutěži.“ Díky povzbuzení své kamarádky melounový muž vytrval. Každé ráno ho všichni mohli vidět trénovat na svahu. Když nastal den soutěže, všichni mladí zápasníci z vesnice přišli soutěžit a melounový muž zvítězil.Poté, co porazil řadu soupeřů, se Melounový muž dostal do finále. Jeho soupeřem byl ostnatý Durian a Malá třešeň i diváci ho povzbuzovali. Durian však Melounového muže úmyslně přitlačil svými ostny. Melounový muž překonal bolest, převrátil Duriana na záda a stal se šampionem v zápase.