Máte pocit, že nemáte jistotu zaměstnání? Pokud ano, jaké jsou některé z důvodů? Ať podřízený poslušnost, ale také obtížné Sun Ling 38-letý zástupce manažera společnosti pocit profesní krize, vidím, že více či méně moderní lidé jsou trochu, přece jen není bývalý jíst "hrnec rýže" éra, zejména ženy bílé límečky, rodinné kariéry jak, ale také nějakou příchuť v srdci. Vezměte si například mě, do firmy, když vysokoškolský titul. Tato kvalifikace nyní zní nízko, ale v té době to lze považovat, ve spojení s jejich vlastní mladé, ochotné tvrdě pracovat, zaměření na práci, docela ocenil šéf, během šesti měsíců od obyčejného zaměstnance se zvýšil na ředitele, o dva roky později bude sedět v pozici současného zástupce ředitele. Nicméně, i když je vše tak hladké, můj pocit profesní krize nikdy nepřestal: když jsem poprvé pracoval strach o podnikání, strach z nesplnění úkolu, ze strachu, že je více než vrstevníci; po svatbě jsem se bál, že dítě ovlivní práci, strach o pozici těžké dát dohromady být vytlačen někým jiným; nyní, tolik let po řadě, by měla být pozice považována za sedět, v pořádku, ale pak jsou tu další starosti. Za prvé, vzdělání, s postupem času se stává stále větším problémem, zejména každý rok sledovat, jak nováčci stále přicházejí, jeden po druhém alespoň v bakalářském stupni nebo vyšším, magisterský titul, doktorský titul není neobvyklý, plný sebevědomí a vitality, aby je nechal poslušně pod mou rukou dělat věci, budou muset zlepšit ne; Za druhé, věk, ženy jsou vždy obzvláště citlivé na tuto otázku, i když jejich vlastní pozice nejsou jíst "jídlo pro mladé", ale tvář mladých kolegů a podřízených bude někdy obzvlášť trapná. Vzpomínám si, jak jednou kvůli obchodním záležitostem v práci schůze přes temperament, výsledky přestávky na oběd přes firemní umývárnu, a dokonce slyšel uvnitř nejasně přijít "menopauza" a tak dále posměch, i když není příliš reálné, ale je také velmi jasné, že jsem mluvil o mně, v té době, nemluvě o srdce má těžší, ale také musí předstírat na povrchu, jako by se nic nestalo, pokračovat v práci, opravdu! Je to opravdu škoda. Proto dnes, i když jsem v důležité pozici a mám nabitý pracovní program, stále využívám čas, abych si vyšla ven a absolvovala rekvalifikační kurz, abych získala certifikát, který by mi vynahradil nedostatek akademické kvalifikace, a také chci dokázat, že jsem stále velmi mladá a mám dostatek energie. Cenou za to však je, že zůstávám doma stále méně času, někdy si týden nemohu pořádně popovídat s manželem, synem, je mi to velmi líto, ale není jiné cesty, mohu jen doufat, že rychle zaneprázdněná tuto etapu překonám, využiji Silvestra k tomu, abych s nimi strávila čas, a pak se budu muset dál pustit do nové "bitvy".

　　Hledání vlastního břemene
Zhang Zhongming, 32letý vedoucí oddělení, odešel jsem ze školy, všechno šlo dobře, za dva nebo tři roky na vedoucí oddělení. Teoreticky by to mělo být šťastné jaro, ale stále cítím potenciální tlak a krizi. Do útvaru, který dělám, je personální a kancelářská úklidová práce, cítím, že své silné stránky nemohu rozehrát, a tak iniciativně žádám o přeložení do obchodního sektoru. Nakonec jsem dostal to, co jsem chtěl, zodpovědnost za rozvoj trhu a koordinaci s externími stranami. To pro mě byla velká výzva. Moje specializace byla irelevantní. Často jsem cítila nedůvěřivé pohledy kolegů a slyšela šuškandu, co mám tedy dělat? Musel jsem zatnout zuby a vydržet, koneckonců to byl můj vlastní požadavek na úpravu práce, a kdybych neodvedl dobrou práci, kolegové by se mi vysmáli, nadřízený by mě kritizoval nebo by mě prostě nahradil někdo jiný. Bylo období, kdy jsem ve snaze začít co nejdříve, četl knihy každý den až do dvou hodin do rána, kromě tvrdé práce přes den ale také doprovázel úsměv, bolest je nesnesitelná. Dalším bodem je, že jsem lékař, a i když mi můj vysoký titul přináší jistou čest, také kvůli němu hodně trpím. To, co by měli dělat dva nebo tři lidé, musím dělat sám. Navíc nemohu dělat věci špatně, jinak bych byl obviněn, že "být lékařem, neumíte ani tohle". I když mi mnoho lidí závidí mé současné postavení a příjem, vím, že jednoho dne pravděpodobně odejdu. Teď máme několik magistrů managementu, jsou v plném proudu, myslím, že jsou možná mou "záložní silou". Zápisky reportéra nemusí být příliš náročné a těžké téma. Vím, že opravdu ocením význam "na vysokých místech není zima". Při poslechu "zákulisního příběhu" se nemohu ubránit pocitu ublíženosti těm takzvaně úspěšným lidem, za kulisami je nekonečný smutek. Čelí příliš velkému tlaku, struny v jejich hlavách byly napjaté, nebo pro tvrdou konkurenci, nebo pro složitost lidských vztahů, nebo dokonce pro vlastní image, zkrátka každá rodina má těžko čitelné písmo. Do jisté míry je to skutečně dobře. Kvůli existenci tolika krizí, abychom nestáli na místě, se v tonoucí starosti posunuli kupředu. Ale existuje určitá hranice a není zdravé, aby nám čas od času v uších znělo slovo "deprese", které málem získalo cenu za nejčastěji používané slovo roku. Velká část důvodů, proč se tolik duševně trápíme, spočívá v tom, že máme v srdci příliš mnoho tužeb a jsme unaveni sami sebou a vnějšími věcmi. Přestože nemůžeme být bezstarostní jako děti ani tak půvabní jako bájní nesmrtelní, můžeme se od Laoziho a Zhuangziho více či méně učit. Všichni jsme obyčejní lidé, přirozeně bychom měli mít obyčejnou mysl. Najděte si pro sebe dobrou souřadnici, abychom byli otevření a pohodlní, trochu více sebekritičtí, trochu více ducha Q a co to je? Prostě se snažte.

　　${FDPageBreak}Mám co říctPo téměř dvaceti letech klopýtání a šplhání jsem si před několika lety konečně splnil svůj sen stát se informačním ředitelem. Profesní postup a povýšení na tuto pozici mi však přinesly i nekonečné starosti. Pokaždé, když dochází k restrukturalizaci podniku a personálnímu zužování, přijde na řadu téměř vždy oddělení informačních technologií jako druhořadé oddělení. V zájmu kontroly a komprese nákladů na lidské zdroje v podniku je pozice informačního ředitele vždy neotřesitelná, někdy mám opravdu chuť navrhnout vedení, aby mou pozici snížilo na vedoucího informačního oddělení, snad aby se v noci trochu stabilněji vyspal. --Sun Jian, ředitel informačního oddělení skupiny může chtít přijít na nějaké "Q", na pracovišti. Na cokoli myslet z té lepší stránky. Například pokud jste udělali více než ostatní, můžete chtít myslet na to, že tím, že jsem dělal věci, jsem se naučil více než ostatní. Pokud jsou například jiní lidé oceňováni vedením více než já, myslete na to, že ten člověk musí mít více schopností než já. -Chen Qi nyní je konkurence poměrně tvrdá, talenty se stále objevují, trochu neopatrně, bude později třeba zaplnit "místo". Téměř třicet, netroufám si mít děti; je to také bez dětí, přeskočení lodi se stalo problémem, nová jednotka se vždy bojí, že můj věk bude kvůli narození dítěte a ovlivní práci. Váhám, zda mít dítě, pozice nebude zaručená, máme začít znovu? -Ačkoli pracuji ve státním podniku, stále mi chybí pocit jistoty a mám pocit, že když si nebudu dávat pozor, o práci přijdu. Zaměstnancům nezáleží na jejich výkonu, ale hodně jim záleží na tváři vedení. V práci jsou napjaté struny, nedovolí si být nedbalí. --Ho ZuhongV dnešní době je konkurence tvrdá, bez ohledu na to, v jakém oboru a na jaké úrovni se pracuje, přijde krize, proto jedinou cestou je více se učit a zapojit více nových věcí, abychom se dokázali přizpůsobit době. --Siu SinPokud máte běžné zaměstnání, určitě vás čeká kariérní krize. Proto prostě dělám na volné noze a "měním jedno místo za druhé", místo abych byl v klidu, to je velmi absolutní, že? --Dělám v IT a vždycky jsem žil v krizi. Aktualizace znalostí je pro nás zárukou přežití, jinak vás krutá konkurence zlikviduje. --Li XinKariérní krizi by měl asi každý, ale teď se zdá, že jsme si na ni zvykli, už tolik lidí neskáče, je to důsledek konkurence, hlavně mladých lidí, někdy je to jedno, protože máme energii a čas. Odejdi, když nemůžeš, to je naše heslo. -Čen Čchi