Dvouleté děti mají obvykle velmi krátkou pozornost, což vede rodiče k vnímání výrazných výkyvů nálady. V této fázi se děti učí samostatnosti a každý úspěch jim přináší obrovskou radost. Dokončení nového úkolu, jako je kreslení pastelkami nebo skládání puzzle, je naplňuje hrdostí.Pokud se jim však skládačka nedaří nebo jim zakážete malovat na zeď, mohou projevit značné rozčarování a frustraci.
Pro rodiče je největší výzvou podporovat samostatnost dítěte a zároveň mu pomáhat zvládat emoce, zejména ty negativní.
Frustrace: Emoce dítěte se mění jako na „houpačce“
Ačkoli dvouleté děti začínají rozvíjet jazykové dovednosti, jejich schopnost komunikovat zůstává omezená a často nedokážou jasně vyjádřit své myšlenky. Jejich hněv často pramení z toho, že dospělí nerozumí jejich záměrům.
Kromě toho mají dvouleté děti obvykle potíže se sebeovládáním, když se setkají s neuspokojivou situací. Když jim je odepřeno něco, co si přejí, připadá jim to jako konec světa.Když jim řeknete, že něco nemohou dělat, cítí se naprosto zbaveni možnosti volby.
Naštěstí jejich frustrace málokdy trvá dlouho. Snadno se začnou zajímat o něco jiného, ale jejich pozornost rychle přitáhnou jiné nové věci. Soustředění batolete na jednu činnost málokdy přesáhne několik minut. Prozíraví rodiče proto mohou dovedně zvládat emoce svého dítěte tím, že využijí této tendence k rozptýlené pozornosti.
Pokud je vaše dítě nešťastné nebo frustrované, přesměrujte jeho pozornost na jinou činnost. Například když Sisi chtěla hrát s malým nožem v kuchyni, maminka ji odvedla k umyvadlu s mýdlovými bublinami, aby ji rozptýlila, a ona se brzy uklidnila.Stejného efektu lze dosáhnout i rychlou změnou prostředí – tiše přesunete Sisi z kuchyně do jejího pokoje, kde jí četné rozptýlení, jako jsou hračky v podobě dinosaurů nebo knihy, pomohou zapomenout na její předchozí nespokojenost. Diskuse o pocitech a učení rozpoznávání emocí Zatímco rozptýlení zabraňuje emocionálním výbuchům, diskuse o pocitech s dítětem zůstává pro rodiče zásadní.Samozřejmě nemůžete očekávat, že dvouleté dítě bude schopné vyjádřit, že se cítí naštvané, osamělé nebo znuděné, protože nemá dostatečnou sebekontrolu a slovní zásobu k vyjádření svých pocitů. Můžete ho naučit, jak komunikovat své emoce. Fráze jako „To tě muselo velmi rozzlobit“ nebo „Vypadáš docela smutně“ pomáhají dětem rozpoznat, že existuje mnoho slov k popisu jejich vnitřních pocitů.Nakonec vaše dítě pochopí, že tyto pocity jsou zcela normální. ${FDPageBreak}
Například: pokud vaše dítě pokaždé bojuje s puzzle, opakované říkání „Páni, to tě opravdu rozčiluje“ mu pomůže spojit tuto frázi s jeho vlastními emocemi. Kolem třetího roku věku děti začínají chápat význam slov jako „naštvaný“ nebo „smutný“ a brzy budou schopny diskutovat o svých pocitech.
To neznamená, že byste měli přehlížet nevhodné chování. Musíte pochopit jeho pocity – například se ho zeptejte, zda je rozrušené, protože něco ztratilo, nebo rozzlobené, protože maminka telefonuje. Poté mu jasně vysvětlete, že křik nebo bití nejsou přijatelné.I když vaše dítě možná ještě plně nechápe tyto zprávy, taková komunikace vytváří základ pro rozvoj porozumění: intenzivní emoce, i ty negativní, jsou v životě zcela normální, ale ubližující a destruktivní chování je naprosto nepřijatelné a nebude tolerováno.
Naučte své dítě rozlišovat mezi pozitivními a negativními emocemi. Když je spokojené nebo nadšené, můžete mu říct: „Vidím, že ti zmrzlina opravdu chutná“ nebo „Hra na schovávanou s maminkou a tatínkem tě dělá velmi šťastným, viď?“ To mu pomůže rozlišovat mezi pozitivními a negativními pocity a naučí ho, že všechny emoce – ať už příjemné, nebo nepříjemné – jsou zcela normální součástí života.
Naučit se zvládat emoce a rozumět ostatním
Většina dvouletých dětí je egocentrická a nechápe, že i ostatní mají city. Jakmile vaše dítě dokáže rozpoznat své vlastní emoce, začne tyto výrazy používat i pro ostatní.
Dvouleté dítě, které s maminkou mluvilo o hněvu, pochopí, jaké to je být naštvaný. Když maminka řekne: „Zlato, já jsem taky naštvaná“, dítě si uvědomí, že maminka prožívá stejné pocity. To je začátek empatie a rozpoznávání emocí ostatních. Tato schopnost se nevyvine přes noc, je to dlouhý, postupný proces, který trvá celé dětství.
Kojenecký věk je optimálním obdobím pro učení dětí rozumět svým vlastním emocím i emocím ostatních. V raném vzdělávání by se proto mělo často zabývat emocionálními tématy. Při vysvětlování, proč je určité chování správné nebo špatné, demonstrujte pocity ostatních: „Nesmíme bít lidi, protože to bolí a zarmucuje je“ nebo „Nebyl bys naštvaný, kdyby to někdo udělal tobě?“
Ovládání vlastních emocí, porozumění pocitům ostatních a laskavé zacházení s lidmi výrazně pomůže dítěti v budoucím úspěchu ve společnosti. Pokud se dítě tyto lekce nenaučí, může být jeho život v budoucnu značně náročný.
Využití emocionální síly hry k rozšíření emocionálních horizontů
Dalším přístupem je rozšíření emocionálních horizontů vašeho dítěte prostřednictvím her na role s použitím hraček nebo medvídků. To jim pomáhá pochopit mezilidské rozdíly. Můžete například popsat, jak jedno zvíře má rádo lechtání, zatímco jiné ne.Pokud se vaše dítě často bojí, role-play nabízí vynikající řešení. Můžete předstírat, že jste maminka, která jde do práce, a podnítit tak vaše dítě, aby si představilo, co se může stát dál, a pak společně vyřešit tyto scénáře. Taková hra se hluboce vryje do mysli vašeho dítěte. Ačkoli je to jednoduché, předstíraná hra je velmi účinným prostředkem k získávání informací, který vám umožní pochopit, co vaše dítě myslí a cítí. Poskytuje vynikající příležitost k budování harmoničtějšího vztahu mezi vámi a vaším dítětem.