V posledních letech vyvolal vznik rodinných struktur typu „4-2-1“ širokou společenskou pozornost a obavy ohledně otázek, jako je mezigenerační péče o děti, nadměrná shovívavost a přílišná závislost na raném vzdělávání. Odborníci na vzdělávání vyzývají rodiče generace jedináčků, aby přehodnotili svůj přístup k výchově svých dětí a vyvarovali se běžných chyb.
Medzigenerační péče o děti oslabuje výchovnou roli rodiny
Každé ráno v 7 hodin jede 54letá Wang Kexin autobusem, aby odvezla svého malého vnuka do školky, a v 16 hodin ho zase vyzvedne. „Co naděláte? Mladý pár je zaneprázdněn prací. Je určitě lepší, když se o něj starám já, jeho babička, než aby ho svěřili chůvě,“ řekla Wang Kexin našemu reportérovi.
Je zřejmé, že většina rodičů z generace jedináčků se v současné době nachází v ascendentní fázi své kariéry, čelí náročnému pracovnímu vytížení a značnému životnímu tlaku. Někteří z nich jsou také emocionálně nezralí a těžko se přizpůsobují přechodu do rodičovství. Otázka „kdo se bude starat o děti“ se pro ně stala trvalým problémem. V důsledku toho se výchova třetí generace prarodiči stala rozšířeným jevem.
Za více než tři desetiletí od zavedení politiky jednoho dítěte dosáhla velká skupina jedináčků věku vhodného pro vstup do manželství a sama se stala rodiči. Druhá generace jedináčků, kteří se jim narodili, se označuje jako „druhá generace jedináčků“.
Průzkum provedený časopisem China Women's Magazine odhalil, že více než 70 % mladých rodičů „rodí, ale nevychovává“ své děti, přičemž veškerá péče o děti leží na bedrech starších příbuzných. Konkrétně 42 % dětí je primárně v péči prarodičů z otcovy strany, 30 % prarodičů z matčiny strany a méně než 20 % je vychováváno vlastními rodiči.
Liu Limei, učitelka v mateřské škole Nanning Kindergarten v Shenyangu, uvedla, že během nedávného dne aktivit pro rodiče a děti doprovázelo 130 dětí méně než 30 % rodičů, zbytek doprovázeli prarodiče. „Mnohé z interaktivních her a aktivit toho dne nebyly vhodné pro starší účastníky, takže akce nedosáhla zamýšlených výsledků,“ poznamenala učitelka Liu. Domnívá se, že mladí rodiče si musí uvědomit svou nepostradatelnou roli ve vývoji svých dětí a nemohou veškerou odpovědnost přenášet na starší generaci.
Čínské centrum pro výzkum mládeže provedlo rozsáhlé studie o vývoji charakteru dětí druhé generace jedináčků. Sun Hongyan, vedoucí výzkumného týmu, tvrdí, že 70 % mezigenerační péče o děti oslabuje výchovnou roli rodiny. „Pokud rodiče nedokážou navázat úzký vztah s dítětem před jeho šestým rokem, může to snadno vést k odcizení v pozdějším věku, což může vyvolat různé psychologické problémy,“ varovala Sun a vyzvala mladé rodiče, aby se aktivně podíleli na výchově svých dětí.
Nadměrné rozmazlování kazí generaci jedináčků
„Největší výzvou při výchově generace jedináčků je tendence prarodičů nadměrně rozmazlovat své vnoučata,“ uvádí Zhou Yongmei, ředitelka Centra psychologického poradenství pro mládež v Shenyangu. Pro mnoho starších lidí se výchova vnoučat stává jejich primární emocionální oporou, což je činí náchylnými k nadměrnému rozmazlování.„To je velmi škodlivé pro vývoj dítěte, podporuje to sobectví, chamtivost a domýšlivost a dokonce je to učí vyhýbat se odpovědnosti již v raném věku.“ Zhou Yongmei tvrdí, že nadměrná ochrana rodičů vede k nadměrné závislosti, což vážně brání růstu dítěte. Jeden rodič se obával, že jeho dítě upadne, a proto mu od malička zakázal běhat – výsledkem je, že žák třetí třídy v Shenyangu stále neumí rychle chodit.
„Z pohledu dětské psychologie mají děti přirozenou tendenci samostatně objevovat svět a čerpat z těchto zkušeností radost. Navíc cesta od neúspěchu k úspěchu v nich podporuje pocit úspěchu a buduje odolnost. Musíme dětem vrátit dětství a nezbavovat je pod záminkou ochrany jejich práva na štěstí.“ Zhou nabádá rodiče, aby se naučili nechat děti být a dali jim příležitost růst vlastními silami.