Následujících deset bodů popisuje běžné chyby rodičů, které poškozují sebevědomí dítěte. Pokud se těmto chováním nevyhnete, můžete vážně poškodit sebevědomí dítěte. 1. Rodiče za děti všechno zařizují Příliš mnoho čínských rodičů se stará o každý detail každodenního života svých dětí a pečlivě jim organizuje četné mimoškolní aktivity – hudbu, malování, tanec, cizí jazyky...Ačkoli jsou aspirace rodičů na budoucí úspěch svých dětí pochopitelné, tento autoritativní přístup podporuje závislost v každodenním životě a vede k pasivnímu, negativnímu přístupu k učení. To má hluboký negativní vliv na vývoj dítěte. Děti musí samostatně nést odpovědnost za svůj vlastní život. Přehnaná ochrana ze strany rodičů bezohledně potlačuje kreativitu dítěte. Dítě, které se nikdy nezabývalo ničím jiným než studiem, se nikdy nestane géniem.Naopak, pokud rodiče od dětství za dítě vše zařizují, může se mladý člověk v dospělosti cítit naprosto zbytečný a bez sebevědomí, neschopný dosáhnout čehokoli v rámci skupiny.
2. Lehkomyslnost rodičů
Jak poznamenal James Baldwin: „Děti nikdy neumí poslouchat, co jim říkají starší, ale vždy napodobují jejich chování.“
Chování rodičů slouží jako živá učebnice pro jejich děti. Pokud rodiče vykazují četné nedostatky v chování – často mluví neuctivě, používají hrubý jazyk nebo mají ve zvyku vyvolávat potíže – děti začnou věřit, že nedostatek úcty mezi lidmi je normální. I když rodiče na toto téma živě poučují, děti se úcty nenaučí.
3.Zanedbávání přítomnosti dítěte
Pokud rodiče neposlouchají své dítě, ignorují ho nebo přehlížejí jeho existenci v raném dětství, dítě bude předpokládat, že se jedná o normální chování a standardní stav mezilidských vztahů. Takové děti budou mít potíže s rozvojem sebeúcty.
Americký sirotčinec zorganizoval skupinu vysokoškolaček, které ho pravidelně navštěvovaly a poskytovaly sirotkům trvalou fyzickou náklonnost, jako jsou objetí a jemné doteky.Výsledkem bylo, že sirotci po každé návštěvě chovali klidněji. Důvodem je vrozená potřeba dětí po pozornosti a náklonnosti. Pokud se dítě cítí ignorováno nebo podceňováno, trpí jeho sebevědomí, přičemž inteligentnější a citlivější děti utrpí větší újmu. Mnozí rodiče si hledají výmluvy, aby nemuseli svým dětem naslouchat.Malé děti často říkají: „Rodiče nám nikdy nic pořádně nevysvětlí“ a „Máma s tátou říkají jen to, co chtějí, ale neposlouchají, co mám na srdci!“
Pokud tedy dítě projevuje neúctivé chování nebo neschopnost klidně naslouchat, můžeme z toho vyvodit, že jeho nejbližší mu nevěnují pozornost a nesplňují jeho přání. To nechtěně poškozuje sebevědomí dítěte.
4. Destruktivní kritika dětí
Destruktivní kritika nemilosrdně ničí sebevědomí dítěte.
Když dítě udělá chybu, rodiče ho mohou kritizovat v naději, že napraví jeho chyby. Tuto kritiku vnímáme jako sílu. Když se tato síla zaměřuje na chování dítěte, tj. když vaše kritika směřuje k jeho činům, dítě se může vyvíjet směrem, který si přejete.Naopak, pokud tato síla zasáhne osobní hodnotu dítěte – to znamená, pokud napadnete hodnotu dítěte jako osoby – bude se cítit zbaveno důstojnosti a hodnoty, což postupně povede k tomu, že skutečně ztratí sebeúctu a pocit vlastní hodnoty.
Dnes dítě nedokončilo své domácí úkoly. Vy mu vyčítáte: „Proč se ti tak nechce učit! Jsi prostě dítě bez vytrvalosti! ...“ Přímým způsobem útočíte na jeho charakter. Jednou bylo pouze nepozorné, ale vaše slova z něj udělala dítě bez vytrvalosti! Dítě si zapamatuje tuto zprávu: „Máma říká, že jsem nepozorné, nevytrvalé dítě, které nerado studuje.“Tyto negativní hodnocení jeho charakteru se usadí v jeho podvědomí a vytvoří negativní mentální kotvu. Mezitím si bude racionalizovat: „Učil jsem se dlouho, hrál jsem si jen chvilku...“ Vymyslí si celou řadu výmluv a vaše kritika ho nepřiměje uznat svou chybu.
Pokud vaše dítě vykazuje vzpurné chování, stále je naděje. To znamená, že si zachovává pocit sebeúcty. Když zraníte jeho hrdost, zvedne proti vám tento štít. Podobně jako někdo v horké hádce, kdo se chopí jakékoli zbraně – ať už je to koště nebo nůž – aby se bránil. Naše děti reagují podobně: bez ohledu na to, zda je vaše argumentace správná, jsou připraveny k protiútoku.
Když dítě zcela přestane klást odpor – a prohlásí: „Když jsi se rozhodl, že jsem lhář, tak budu lhát!“ – znamená to, že jeho sebeúcta byla zcela zničena. Dosáhlo bodu úplné rezignace. Jakmile dítě ztratí sebeúctu, verbální náprava se stává zcela neúčinnou. Kolik rodičů neúnavně pracuje na zničení sebeúcty svého dítěte, jen aby pak lamentovali:„Jak to, že dopadly takhle?“ Není to pro rodiče dostatečné varování?${FDPageBreak}
5. Trestání dětí na veřejnosti
Pokud chcete zničit sebeúctu dítěte, stačí kritizovat jeho nedostatky před ostatními a nenechat mu šanci se bránit. Je to hotovo v mžiku!
Příliš často, když se děti chovají špatně nebo opakovaně vyvádějí na veřejnosti, cítíme jako rodiče zraněnou hrdost a křičíme na ně. Naše tradiční vzdělávací myšlení to považuje za normální. Neuvědomujeme si, že veřejná kritika děti pouze dočasně zastraší, aby se podřídily. Ještě důležitější je, že vážně poškozuje jejich sebeúctu.Tvrdá slova není třeba opakovat; jediný případ může zranit dětské citlivé srdce!
Každý rodič musí pochopit, že i ta nejmladší duše je velmi citlivá. Pokud dítěti během jeho formativních let chybí dostatečný respekt, bude jeho sebevědomí, které si buduje, nemilosrdně potlačeno. V této věci mnoho rodičů trpí mylným přesvědčením a drží se starého přísloví: „Dítě trestávej na veřejnosti, ženu v soukromí.“Věří, že na veřejnosti nebo při rodinných setkáních lze děti přímo napomínat a trestat, protože to je podle nich jediný způsob, jak na ně udělat trvalý dojem a napravit jejich špatné chování. Výsledek těchto mylných postupů je přesně opačný, než rodiče doufají – takové děti se často chovají hrubě, nezdvořile a bezohledně v sociálních situacích a neprojevují žádnou úctu ke starším.Zamyslete se, zda se při výchově svých dětí nechováte podobně:
Když se na své dítě zlobíte, křičíte a nadáváte?
Hlasitě napomínáte malé děti: „Zmlkni! Ptal jsem se tě, jestli můžeš mluvit?“ „Jestli mě neposlechneš, nechám tě tady a uvidíme, kdo se o tebe postará!“
Verbálně vyhrožujete teenagerům: „Jestli mě neposlechneš, už se sem nikdy nevracej!“„Netušil jsem, že mám syna (dceru) jako ty!“
Obviňujete děti z nevhodného chování a nadáváte jim: „Jestli nezůstaneš na místě, stáhnu ti kůži zaživa!“
Někteří rodiče dokonce nutí děti, aby veřejně klečely, a ponižují je v naději, že tak změní jejich chování.
Zamyslete se: vydržel by nějaký dospělý takové téměř ponižující zacházení od jiného dospělého? Děti však kvůli své zranitelnosti nemají jinou možnost než se podřídit. Dospělí dětem ve jménu lásky neustále vnucují pravidla světa dospělých, omezují je a ubližují jim. Úplně přehlížejí, že pravidla dospělých se liší od světa dětí, a ignorují, že za chováním každého dítěte se skrývá jeho vlastní důvod.Vlastními rukama pěstujeme u dětí nezdvořilost a aroganci a pak si stěžujeme světu: „Jak se může toto dítě chovat takhle...“
Vnímání dítěte, které se cítí neuznávané, pramení z přesvědčení, že si nezaslouží respekt. Mnoho dětí, které se jeví jako arogantní a namyšlené, tedy není vnitřně tak sebeuspokojené, jak se zdá; jejich chování pouze odráží to, jak se cítí samy o sobě, na ostatní.
Rodiče proto musí vždy pamatovat na to, že z hlediska osobnosti jsou děti rovnocennými subjekty. Narodily se s právem být respektovány. Zacházejte se svým dítětem se stejným respektem, jaký prokazujete sobě, svým nadřízeným, kolegům a přátelům.
Ve výchovném procesu je proto nutné se za každou cenu vyvarovat veřejné kritiky dětí.
6. Nedůvěra k dětem
Nedůvěra k dětem představuje mezi čínskými rodiči rozšířený výchovný omyl. Příliš mnoho z nich si neuvědomuje, že pochybování o schopnostech člověka představuje bezohledný útok na jeho důstojnost. Když se rodiče obávají, že jejich dítě lže, a proto jeho slova podrobně zkoumají, posuzují nebo zpochybňují, zasévají do mysli dítěte semínko podezření.