V televizi často vidíme, že mnoho dětí má mimořádně blízký vztah ke svým otcům a svěřuje jim svá tajemství spíše než matkám. To podtrhuje zvýšenou důvěru, kterou děti vkládají do svých otců. Bez důvěrníka jsou děti náchylnější k depresi. Jak se tedy stát otcem, kterému dítě důvěřuje?
1. Buďte v zorném poli dítěte společně s matkou.
V nejranějším vývojovém stadiu dítěte je totiž nejčastěji viděnou tváří tvář matky. V paměti dítěte je tato tvář neustále ozdobena jemným úsměvem a „tato osoba“ neustále uspokojuje jeho rozmanité potřeby v ten správný okamžik. Postupem času začne dítě „této tváři“ a „této osobě“ plně důvěřovat.Otcové by proto měli začít právě zde a snažit se co nejčastěji hrát s dítětem po boku matky. Mohou se také pokusit uspokojovat potřeby dítěte pod vedením matky. Postupem času si dítě postupně vybuduje důvěru ke svému otci.
2. Držte dítě v náručí co nejčastěji.
Teprve když je dítě drženo dospělým, cítí se bezpečně, a tento pocit bezpečí je základním předpokladem pro všechny jeho činnosti.Proto by otcové měli vzít dítě do náruče hned po příchodu domů, bez ohledu na to, jak jsou zaneprázdněni prací nebo jak unavení se cítí po návratu domů, a navzdory oprávněné obavě, že probouzení dítěte mu může ztížit opětovné usínání. Jemně ho pohladte, něžně ho pohladte a zapojte se do jednoduchých her. To nejen potěší dítě, ale také umožní otci uvolnit svou unavenou mysl prostřednictvím hry. Pravidelný fyzický kontakt posílí důvěru dítěte v otce.
3. Často s dítětem „verbálně komunikujte“.
Jakýkoli podnět, ať už pohyb nebo zvuk, může sloužit jako prostředek interakce s dítětem. Když dítě uslyší hlas dospělého, vyvine v sobě potřebu komunikovat, a právě tato potřeba je hnacím motorem jeho jazykového vývoje. Hlas otce, odlišný od hlasu matky, dítě často vzrušuje. Postupem času si k tomuto zvuku vyvine náklonnost a následně i k osobě, která jej vydává.
Psychologie vývoje dítěte předpokládá, že porozumění světa ze strany kojenců musí probíhat prostřednictvím dospělých jako „prostředníků“. Bez interakce s dospělými nemůže psychický vývoj dítěte normálně pokračovat. Ve vývoji kojence hraje obvykle klíčovou roli matka, která uspokojuje všechny fyziologické potřeby kojence a často slouží jako „prostředník“ pro kontakt kojence s objektivním světem. Ve srovnání s matkou je pozornost otce vůči kojenci často žalostně malá.
Otcové obvykle soustředí svou energii na kariéru a nanejvýš se krátce zabaví u postýlky. Málokdy uvažují o tom, že by dítě vzali do náruče. Když se vrátí domů a najdou dítě spící, možná se jen soustředěně dívají přes zábradlí postýlky. Taková nepozornost snižuje jejich spontánní interakci s dítětem.