Tento výzkum odhaluje, že podráždění rodiče mají hluboký vliv na osobnost svých dětí. Tento vliv je subtilní, ale dalekosáhlý a může formovat dítě po celý jeho život.
Výzkumník pozoroval, že děti vychovávané podrážděnými rodiči často vykazují následující vlastnosti:
1. Dítě se stává velmi tichým.
Jelikož si nejsou jisty, kdy se rodiče rozzlobí, stávají se opatrnými a bojí se, že špatně zvolené slovo rodiče provokuje. V důsledku toho se doma uzavřou do mlčení, nechtějí mluvit a stahují se do svého vlastního malého světa. V průběhu času to vede k hluboké samotářské povaze.
2. Vyvíjí se u nich úzkost.
Takové děti mají tendenci přemýšlet o věcech a příliš se zabývat i drobnými detaily. Toto nadměrné přemýšlení vyvolává hlubokou úzkost a děti nevědí, jak se s tím vypořádat.
3. Strach z chyb.
Tyto děti mají intenzivní strach z chyb a z toho, že budou čelit rodičovským výčitkám. V důsledku toho přistupují k úkolům s nadměrnou opatrností, což potlačuje jejich kreativitu.
4. Sebeovládání.
Tyto děti si uvědomují dědičné vlivy a bojí se, že zdědí temperament svého otce, a zároveň se bojí, že se stanou jako on. Tato dualita je vede k extrémnímu sebeovládání, což je strategie, která nakonec narušuje jejich sebevědomí.
5. Nerozhodnost v jednání.
Děti vychovávané v takových domácnostech často čelí velmi autoritářským rodičům. Od útlého věku jsou rozhodnutí za ně většinou dělána, což jim ponechává jen malou příležitost k utváření nezávislých úsudků. V důsledku toho mohou jako dospělí bojovat s nerozhodností a nedostatkem asertivity.
6. Neustálá snaha potěšit ostatní, vedoucí k vyčerpání.
Ze strachu, že se ostatním nelíbí nebo že vyvolají jejich hněv, se neustále snaží uspokojit své okolí. To vede k potlačování vlastního neštěstí a udržování fasády poslušnosti. V průběhu času to může snadno vést k psychickým poruchám.
7. Hluboký nedostatek jistoty.
Takoví rodiče nejsou schopni poskytnout svým dětem pocit bezpečí. Neustálá hrozba ostrých slov nebo fyzických trestů vytváří v dítěti hlubokou nejistotu. Tento nedostatek jistoty se může v dospělosti projevit jako psychická osamělost.
Takoví rodiče nedokážou svým dětem poskytnout pocit bezpečí. Neustálý strach z toho, že na ně rodiče budou křičet nebo je dokonce fyzicky trestat, vytváří v dítěti hluboký pocit nejistoty. Tato absence bezpečí může vést k pocitům osamělosti a prázdnoty v dospělosti.
8. Neochota komunikovat s ostatními.
Z obavy, že mluvení nebo jednání nevyhnutelně povede k chybám, se takové děti stávají zdrženlivými a nechtějí se zapojovat do komunikace s ostatními. Bojí se, že jediné slovo může někoho rozčílit nebo dokonce vyprovokovat k ostré odpovědi. V důsledku toho raději minimalizují sociální kontakty.
V konfrontaci s intenzivním hněvem svých rodičů se neustále cítí neschopné udělat cokoli správně. V průběhu času to narušuje jejich sebevědomí. V dospělosti jim tento nedostatek sebejistoty brání v tom, aby se s nadšením pustily do úkolů, což má negativní dopad jak na jejich pracovní, tak na osobní život.
Je pravda, že takoví vznětliví rodiče mají i pozitivní vliv: jejich děti se stávají mimořádně vnímavými, neustále odhadují city ostatních, aby se chovaly a mluvily tak, aby se jim zalíbily.
Jak tedy zvládnout tuto vznětlivost?
1. Rodiče musí pěstovat sebekázeň a naučit se ovládat své emoce.
2. Odveďte pozornost, než se hněv stupňuje – počítejte do deseti nebo se věnujte jiné činnosti.
3. Zvyšte příjem vitamínu B, známého jako „vitamín štěstí“.
4. Naučte se uvolňovat stres soustředěním se na pozitivní myšlenky nebo aktivitami, jako jsou pikniky nebo turistika.