Krok 1: Vytlačte ze stříkačky kapku želatinové látky a položte ji na bílý papír. Pokud se tam šíří olejová infiltrační aureola, pak tato látka rozhodně není kyselina hyaluronová, musí to být silikonový olej nebo parafínový olej nebo něco podobného. Tento materiál, to je něco, co je výslovně zakázáno zákonem.

　　Krok 2: Pokud se jedná o tvorbu vodní infiltrační aureoly rozptylu, může to být kyselina hyaluronová, Omadin (nebo Ingenieur Farrer), celulóza nebo kolagen. V tomto okamžiku je nutná další identifikace! Identifikační metoda je: vezměte kapku kyseliny hyaluronové na levou dlaň a poté se opakovaně dotkněte bříškem ukazováčku pravé ruky, po několika minutách se většina vody odpaří pryč, po dotyku prstu nebo vizuálním pozorování jsou ve zbývajícím zbytku vidět za přítomnosti pískových krystalických částic, navíc bez čehokoli jiného, pak se jedná o zesíťovanou kyselinu hyaluronovou, v podstatě lze potvrdit, že se jedná o skutečnou kyselinu hyaluronovou, lze použít.

　　Třetí metoda identifikace: vytlačený výrobek se umístí na rovnou skleněnou desku a pak se druhý den pozoruje. Výsledkem je, že po nočním odpaření vlhkosti se analyzují zbytkové saprofytické složky na skleněné desce. Pokud jsou všechny zbytky tvarované složky jako "šerbetové" částice naskládané na sebe, musí se jednat o kyselinu hyaluronovou. Pokud se jedná o "hrncovitou neprůhlednou krustu, jedná se zpravidla o OxyContin;" pokud se jedná o měkký nažloutlý film, jedná se zpravidla o celulózu.

　　Čtvrtá metoda identifikace: u pevných složek k určení, zda se jedná o kyselinu hyaluronovou, můžete použít metodu pokusného trávení enzymů. Postup je následující: v boxu s vodní lázní o konstantní teplotě 45 stupňů se pevné částice vloží do nádoby obsahující hyaluronidázu, obvykle asi za 2 hodiny se pevné částice mohou rozložit. Pokud se nerozloží, pak se rozhodně nejedná o kyselinu hyaluronovou.